Start bez překážek - logo

Bulletin 3 / 2013

Facebook

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Ústava České republiky, Hlava první, Obecná ustanovení, článek 1

Hana Potměšilová

Vážení čtenáři,

konec května a vstup do letního období pro náš nadační tým vždy znamená start pěti měsíců nejintenzivnější práce v roce. Letošní rok nám toto období přineslo do týmu nové kolegy, nové projekty, dalšího nadačního dobrovolníka v podobě mé novorozené dcery, zvýšení prestiže držitelů ochranné známky Práce postižených, ale také odneslo iluze, že naše karlínská kancelář již nikdy nebude zasažena povodněmi.

Budu ráda, když vás náš letní Bulletin NFOZP nastartuje do nových aktivit a inspiruje vás třeba k zamyšlení nad nutností nastolit změny ve vašich přístupech, strategiích i myšlení. A třeba přivede i na myšlenku přihlásit vašeho kolegu do naší soutěže Zdravotně postižený zaměstnanec roku.

Inspirativní letní čas nám všem přeje Hana Potměšilová

Podpis

Hana Potměšilová,
ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Nominujte svého zdravotně postiženého zaměstnance
na cenu Zaměstnanec roku 2013

Až do 15. září 2013 mohou společnosti nominovat dva své zdravotně postižené zaměstnance na cenu Zaměstnanec roku.

Už třetí ročník prestižní soutěže pořádá Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením ve spolupráci s Českým rozhlasem, vydavatelstvím Economia, Sdružením automobilového průmyslu, Komerční bankou a společností LMC, která provozuje portály prace.cz a jobs.cz. Slavnostní vyhlášení proběhne 23. října 2013 na Staroměstské radnici v Praze.

Nominovaný zaměstnanec musí být osobou se zdravotním postižením dle Správy sociálního zabezpečení (OZZ či v 1. až 3. stupni invalidity). Soutěž probíhá ve dvou kategoriích. První kategorií je Zaměstnanec roku z chráněného trhu práce a druhou kategorií je Zaměstnanec roku z běžného trhu práce.

Ukažte svojí nominací, jak si svého kolegy, který je zdravotně postižený, vážíte a jak je jeho práce pro vaši společnost či organizaci důležitá!

Nominovat můžete přímo zde.

Video nelze přehrát.
Váš prohlížeč má zakázaný Adobe Flash player nebo není nainstalovaný. Přehrávač můžete stáhnout zde.

Prodej unikátního kalendáře podpoří chystaný grant NFOZP na podporu lidí, trpících roztroušenou sklerózou

Do grantu, jehož spuštění je plánováno na rok 2014, poputují také peníze, získané z prodeje unikátního kalendáře s názvem „Život s ní, život s roztroušenou sklerózou“.

Kalendář vznikl v rámci programu Think Big Nadace Telefónica. Nadace již téměř tři roky dává příležitost mladým lidem realizovat jejich nápady a pomáhá tak upozorňovat na témata, o která se mladí lidé zajímají a která řeší.

Autorkou kalendáře je Monika Kalová a vznikl proto, aby pomohl přiblížit široké veřejnosti život s roztroušenou sklerózou, s nemocí, s níž Monika sama statečně bojuje.

Každý měsíc na vás čeká jeden skutečný lidský příběh, příběh člověka, který přesto, že má tuto zákeřnou nemoc, neztratil naději a chuť do života.

Kalendář je možné objednat přímo u autorky na e-mailové adrese: kalova.monika@seznam.cz. Cena je 300 korun + 40 korun za poštovné a balné.

Více informací je možné zjistit na internetových stránkách: http://www.rso2.wz.cz/kalendar.html

Kalendář - Život s ní, život s roztroušenou sklerózou

Rozhovor s Lenkou Kohoutovou o novele zákona o zaměstnanosti

Redakce: Na plénum Poslanecké sněmovny se má dostat novela zákona o zaměstnanosti jaká pozitiva a negativa přináší?

Lenka Kohoutová: V programu jednání jsem tuto změnu zákona o zaměstnanosti ještě neviděla, nicméně je někde „na cestě“ do Poslanecké sněmovny. Nejdůležitějším bodem mimo jiné je tam tzv. znovuzavedení statutu osoby se zdravotním znevýhodněním. To považuji za velmi důležité. Týká se lidí, kteří mají sice z pohledu lékařů nejmenší handicap, nicméně především na poli zaměstnávání jsou to osoby, které jsou jednou ze skupin, která je ohrožena sociálním vyloučením, díky problematické zaměstnatelnosti. Jsou to lidé, kteří nepobírají žádný invalidní důchod, avšak jejich zdravotní stav je určitým způsobem limituje. Proto vítám, že se podařilo navrácení statutu "osoby se zdravotním znevýhodněním" zpět do zákona. Dlouhodobě tvrdím, že je tyto osoby podporovata umožnit jim rovný přístup na trh práce. Bohužel paní ministryně práce a sociálních věcí nevyslyšela zaměstnavatele a podpora pro ně bude bude na 50%, tedy místo osmi, čtyři tisíce korun.

Tedy pozitivní je znovuzavedení a negativem je výše podpory zaměstnavatelům. Domnívám se, a také jsem na to paní ministryni upozornila, že při psaní této novely si nikdo nedal na misku vah, kolik stojí sociální podpora takové osoby a zda 4000 korun je částka vyšší. Člověk který pracuje navíc platí daně, na rozdíl od lidí, kterým stát vyplácí pouze sociální dávky.

Redakce: Hovoříte o problematice zaměstnávání lidí s určitým zdravotním handicapem, jak novela konkrétně ovlivňuje statut tzv. osob se zdravotním znevýhodnění?

Lenka Kohoutová: Částečně jsem to uvedla už v předešlé odpovědi. Nicméně nehovořím o konkrétních osobách s určitým handicapem, ale o lidech s určitým procentem handicapu napříč diagnozami. Osobu se zdravotním znevýhodněním jsme z koalice nechtěli zrušit jako jediní. Nakonec jsme si alespoň slíbili, že se k tomuto statutu vrátíme, což se podařilo a já jsem za to moc ráda. Novinkou bude, že posuzování budou mít na starosti posudkoví lékaři, což považuji za správné.

Jedním dechem však musím dodat, že stále trvám na tom aby posudkové lékařství prošlo nutnou modernizací. Posudkoví lékaři musí zkoumat funkční schopnosti člověka a stejně tak musí jednoznačně přijímat výsledky odborných lékařů. Musí to být lékaři, ne jen úředníci.

Redakce: Dlouhodobý problém jsou podvody s náhradním plněním, především “přefakturace”, jaké máte zkušenosti s touto problematikou a pomůže jí nový zákon o zaměstnanosti vyřešit?

Lenka Kohoutová: Nejrůznější změny zákona v oblasti tzv. náhradního plnění zde bylo mnoho. Dokonce jsme probírali návrh na zrušení možnosti využití tohoto institutu. Nicméně jsem si vědoma, že s vaničkou plné vody bychom vylili i dítko. Poškodili bychom ty poctivé. Náhradní plnění je určitou daňovou výhodu, kterou může udělovat ten kdo zaměstnává více jak 50% osob se zdravotním postižením a podle toho se máme také chovat, a umět ono poskytování jednoznačně umět zkontrolovat. Stejně jako musíme velmi dobře specifikovat zač se smí náhradní plnění poskytovat. Podle mne by to mělo být jen za prodej vlastního výrobku, vlastní poskytnuté služby a nic více. Stejně tak to musí být poskytování náhradního plnění vlastními zaměstnanci. Předpokládám, že při projednávání tohoto zákona toto ještě přijde na jednání a já se pokusím prosadit tuto možnou změnu.

Redakce: Do Poslanecké sněmovny jste kandidovala s tím, že chcete zlepšit postavení na trhu práce pro lidi se zdravotním postižením, myslíte, že se Vám to povedlo?

Lenka Kohoutová: Na to může mít každý své vlastní měřítko. Tedy ten, kdo mne sleduje z venčí to může vidět jinak než já. Rozhodně se nám povedlo zavést institute chráněného pracovního místa, tedy jednotlivé pracovní místo je posuzováno, nikoliv celek. Pokud by úřady práce mohly tato místa kontrolovat a nemusely by se starat o to, že jim nefungují systémy, podotýkám, že prostí úředníci za to nemohou, pak by docházelo I k možným prohlubováním spolupráce mezi ´řadem práce a zaměstnavatelem OZP. Stejně tak si myslím, že dnes zachování system náhradního plnění je hodně I moje práce, stejně jako nyní návrat osob se zdravotním znevýhodněním. Při mé práci jsem se snažila a snažím diskutovat hodně se zaměstnavateli a naslouchat jejich potřebám. Je nutné podporovat zamstnavatele OZP, podotýkám opravdové zaměstnavatele, kteří přináší státu velké pozitivum, zaměstnávají lidi, kteří jsou dlouhodobě špatně zaměstnatelní, ososby , které potřebují připracovním uplatění pomoc. Stát by si s tím sám neporadil. Vyplácel by těmto lidem sociální dávky.

Lenka Kohoutová

Lenka Kohoutová

Možná i ve vašem autě je výrobek zdravotně postižených !

Výrobní družstvo invalidů Solea CZ, které v loňském roce získalo vysoce ceněnou známku „Práce postižených“, se v polovině května 2013 stalo členem Sdružení automobilového průmyslu AutoSAP. Zařadilo se tak po bok gigantu automobilového průmyslu Škoda Auto a dalších 150 firem, z nichž 11 je konečným výrobcem silničních vozidel a potvrdilo tak definitivně své vysoké kvality.

Solea CZ se specializuje na lisování plastů, kompletaci a kovovýrobu. Zákazníkům však dokáže zajistit i následné činnosti, jako je montáž, potisk nebo balení. A 90 procent její produkce směřuje právě do automobilového průmyslu. Zaměstnává vysoký počet zdravotně postižených pracovníků.Paní Marie Strnadová, vedoucí divize montáží společnosti Solea, získala v říjnu 2012 v konkurenci 17 dalších finalistů přední umístění v prestižní soutěži Zdravotně postižený zaměstnanec roku 2012 v kategorii chráněného trhu práce.

V loňském roce získalo družstvo po přísném auditu ceněnou ochrannou známku „Práce postižených“, kterou uděluje NFOZP. „Podmínky získání známky nebyly snadné, ale z automobilového průmyslu jsme na podobné audity zvyklí. Je rozhodně správně, že podmínky pro získání známky jsou tvrdší, protože jedině tak se lze výrazněji vymezit od subjektů, které podnikají daleko za hranicí legislativy. Proto jsme velmi rádi, že ochranná známka existuje a ukazuje cestu, jak zefektivnit systém podpory zaměstnávání zdravotně postižených i oblast náhradního plnění“, říká Leoš Jiřele, ředitel Solea. V listopadu 2012 doplnilo družstvo známku „Práce postižených“ ještě získáním certifikátu kvality ISO/TS 16949:2009.

„S družstvem SOLEA jsme navázali kontakt již loni v květnu. Byl jsem jedním z těch, kteří mu tehdy předávali ochrannou známku „Práce postižených“. Podle mého názoru je toto družstvo vynikajícím příkladem, že je možné skloubit náročné požadavky autoprůmyslu s citlivým přístupem k zdravotně postiženým zaměstnancům. Proto jsme mu nabídli možnost vstupu do AutoSAP. Jsme rádi, že tuto nabídku členství v českém „klubu automotive“ SOLEA přijala,“ pochvaluje vstup výrobního družstva Ing. Antonín Šípek, ředitel sekretariátu AutoSAP. Dodává, že Solea je prozatím jedinou členskou organizací s tak vysokým počtem osob se zdravotním

postižením, i když zdravotně postižené zaměstnance má ve svých řadách naprostá většina subjektů, sdružených v AutoSAP. „Členství subjektů, zaměstnávajících handicapované pracovníky, v AutoSAP vítáme a připravili jsme pro ně i velmi příznivé finanční podmínky. Bylo by bezesporu přínosem pro jejich podnikání,“ říká Ing. Šípek. „Členství v AutoSAP si velmi vážíme, protože je to pro nás mimo jiné příležitost, jak se se potkávat s těmi nejlepšími v oboru a získávat zkušenosti,“ hodnotí členství Leoš Jiřele.

Antonín Šípek

Ing. Antonín Šípek

Ombudsman: přiznání podpory v nezaměstnanosti už neohrožuje nepoctivost zaměstnavatele


Dobré zprávy z oblasti problematiky zaměstnanosti přinesl v tiskové zprávě úřad veřejného ochránce práv. Tiskovou zprávu předkládáme v plném znění:

Nesplní-li zaměstnavatel svou povinnost odvést za zaměstnance pojistné, nemůže to jít k tíži zaměstnanci, který pak na úřadu práce žádá o podporu v nezaměstnanosti. Dobou důchodového pojištění je i ta, kdy zaměstnanec pojistné zaplatil, ale zaměstnavatel ho neodvedl.

V rámci šetření z vlastní iniciativy ochránce komplexně zjišťoval plošnou praxi jednotlivých pracovišť Úřadu práce ČR. V minulosti se totiž setkával s případy, kdy úřady práce i přesto, že uchazeč o zaměstnání v souladu se zákonem o zaměstnanosti doložil veškeré doklady, prokazující dobu trvání jeho pracovního poměru (zápočtový list, dohodu o skončení pracovního poměru), z nichž lze učinit závěr, že získal potřebnou dobu důchodového pojištění, nepřiznaly podporu v nezaměstnanosti, protože zaměstnavatel po určitou dobu trvání pracovního poměru za zaměstnance neplatil pojistné.

Pokud uchazeč o zaměstnání žádá o podporu v nezaměstnanosti a nemůže prokázat zákonnou podmínku potřebné doby důchodového pojištění, protože zaměstnavatel mu buď nevydal potřebné doklady (zejména evidenční list důchodového pojištění) nebo vydal pouze zápočtový list, který ovšem prokazuje toliko dobu trvání pracovního poměru, nikoliv dobu důchodového pojištění, je úřad práce povinen poskytnout mu součinnost. Úřad práce by měl sám vyzvat zaměstnavatele k doložení potřebných dokladů o době důchodového pojištění.

Ochránce byl informován Generálním ředitelstvím Úřadu práce ČR, že pokud se ani po výzvě nepodaří od zaměstnavatele potřebné doklady o době důchodového pojištění získat, zjišťuje úřad práce tyto údaje sám u České správy sociálního zabezpečení. Tento postup ochránce vítá a považuje ho za příklad dobré správní praxe.

Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení je v těchto případech povinna úřadu práce nejen předložit doklady, nutné pro přiznání podpory v nezaměstnanosti, ale je navíc oprávněna v případě sporu zahájit správní řízení ve věci vzniku a zániku pojistného vztahu. Toto správní řízení může iniciovat svým podnětem i sám uchazeč o zaměstnání. Po tuto dobu bude řízení ve věci jeho nároku na podporu v nezaměstnanosti přerušeno.

Zdroj: tisková zpráva Veřejného ochránce práv – ombudsmana, www.ochrance.cz

Studenti i absolventi MUP získávají kvalitní praxi

V minulém čísle našeho bulletinu jsme přinesli zprávu o společném projektu NFOZP a Metropolitní univerzity Praha (MUP), v jehož rámci bude mít až 40 studentů i absolventů této školy možnost získat až pětiměsíční stáž ve firmách, které mají zájem vyzkoušet si spolupráci s OZP. Projekt nám už představil krátký rozhovor s prorektorem pro rozvoj a vnější vztahy MUP, panem Petrem Vyhnánkem (možno přečíst zde)

Pro lokální pracovní trh velmi potřebný projekt zaujal hned několik firem a nabídnutá místa na sebe nenechala dlouho čekat. Největší počet jich vytvořila Všeobecná zdravotní pojišťovna, napříč všemi odděleními, mezi další zapojené patří giganty jako Hewlet & Packard, Hypoteční banka, Komerční banka, ČSOB, Kapsch, Siemens, Heineken, ale i menší subjekty jako Nadace Olgy Havlové i samotný NFOZP.

V době uzávěrky tohoto článku už na kvalitních pozicích sedělo celkem 5 studentů a absolventů, u dalších je spolupráce rozjednána a bude započata v příštích týdnech. Jedna z absolventek našla místo u Hewlet &Packard, další dva absolventi pracují přímo u nás v NFOZP, kde pomáhají s realizací aktuálních projektů. Práci získali také také dva studenti, jeden v Hypotéční bance, druhý pak ve Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové. Jaký význam má pro všechny zúčastněné získání dobré praxe není potřeba příliš zdůrazňovat. Nabyté zkušenosti budou bezesporu znamenat lepší výchozí pozici při vyjednávání o budoucím zaměstnání, případně rozšíření možností uplatnění. Zaměstnavatelům projekt zase nabízí nenáročnou zkoušku, co by zaměstnání zdravotně postiženého znamenalo a přineslo v rámci společnosti.

Další společnosti mají stále možnost se do projektu zapojit a získat tak zkušenosti se zaměstnáváním zdravotně postižených, nehledě na možnost pokračovat v dobré praxi i po skončení stáže nabídnutím stálého místa již zacvičenému pracovníkovi. Mzdy stážistům jsou vypláceny z prostředků EU, přidělených na realizaci projektu a pro zaměstnavatele tak zapojení nepředstavuje žádné finanční náklady.

Zapojte se a nabídněte zdravotně postiženým kvalitní práci !

Nabídka firmám

  • vytvořte pracovní pozici s reálnou pracovní náplní
  • pomůžeme Vám najít OZP minimálně s maturitou, spíše studenty a absolventy VŠ
  • nevzniknou Vám žádné finanční náklady, stážistu platíme z rozpočtu projektu
  • zapojení OZP je minimálně 5 měsíců (10 - 15 hod/týdně)
  • na 2 seminářích můžete prezentovat i získat dobré zkušenosti s tím, proč zaměstnávat OZP

Co musíte udělat?

  • obraťte se na Petra Vyhnánka, prorektora pro rozvoj a vnější vztahy Metropolitní univerzity Praha. E-mail: vyhnanek@mup.cz, tel.: 724 188 133

Vývoj projektu a zkušenosti samotných stážistů budeme nadále sledovat.

MUP, OPP Praha a Evropský sociální fond

PZP – příběhy zdravotně postižených – Luboš Hnát

Jmenuji se Lubomír Hnát, je mi 40 let a narodil jsem se s DMO. V letošním roce jsem ukončil studium na ČVUT v Praze, na fakultě informačních technologií, získal jsem tedy titul Ing. V současné době pracuji jako počítačový analytik v Českém Aeroholdingu, a. s., na částečný úvazek pracuji jako správce PC sítě v občanském sdružení Fokus Praha. Ani jedno z mých zaměstnání není prozatím na plný a stálý úvazek, což se, jak doufám, v dohledné době změní.

Velkou část svého dětství jsem prožil v Hamzově (dříve Gottwaldově dětské) léčebně v Luži – Košumberku, kde jsem absolvoval téměř celou školní docházku. Na prázdniny jsem jezdil domů a trávil jsem je s rodiči či u babičky. Život v léčebně byl logicky jiný než v rodině. Na pavilonu bylo kolem 60 dětí s různými druhy postižení. Je logické, že mezi takovým množstvím lidí docházelo k větším či menším konfliktům. Postupem času se člověk s ostatními dětmi skamarádil a opět logicky – s někým více, s jiným méně, ale bylo nutné se životu v léčebně přizpůsobit. Navzdory svým handicapům jsme fungovali jako normální děti, které vymýšlejí lumpárny, občas se poperou, jindy zase jsou kamarádi „na život a na smrt“. Není třeba dodávat, že jedním ze silných pocitů, které jsem v léčebně zažíval, byl stesk po rodině. Ten jsem nejintenzivněji prožíval při návratech z pobytu doma zpět do léčebny nebo po návštěvách, které byly jednou měsíčně na tři hodiny. Zážitků v léčebně bylo hodně, s kamarády jsme se chovali jako ostatní děti, chtěli jsme hrát fotbal nebo si hrát na indiány, v těchto chvílích šel handicap stranou. I přesto, že život v léčebně byl pro malé dítě určitě těžší, než by byl v péči rodiny, nevzpomínám na léčebnu špatně.

Nelze jednoznačně říct, kdy jsem si uvědomil svůj handicap. Pravděpodobně to bylo o některých prázdninách, kdy jsem chtěl jít s ostatními dětmi ven, ale nemohl jsem, protože jsem na jejich tempo pomalý a někdy se mi i posmívaly, což jsem jako dítě velmi těžko nesl. Posměšky mířily hlavně k mé vrávoravé chůzi i na to, že jsem tehdy velmi slinil a měl jsem neustále „pocintané“ oblečení. Jako druh posmívání jsem vnímal (a dodnes vnímám), když se se mnou chtějí lidé bavit jako s hloupým člověkem.

Dodnes je u mě viditelná obtížnější chůze, čehož si lidé okamžitě všimnou. A také mám těžkopádnější řeč, ne každý mi hned rozumí, někdy si lidé na moji řeč musí nějakou dobu zvykat. Stávaly se situace, kdy jsem šel po městě a slýchal věty typu „tak co, kolik jsi jich dneska měl…“ nebo „ty jí máš jak z praku“. S přibývajícím věkem se však mé prožívání handicapu začalo měnit, začal jsem se s ním smiřovat.

Střední školu jsem kvůli různým obtížím a důvodům začal studovat, až když mi bylo třicet let. Nastoupil jsem na denní studium, což samo o sobě byla docela zvláštní situace, neboť moji spolužáci byli o 15 let mladší. Dále jsem si musel opět zvyknout na školní režim, protože jsem se do školních lavic vracel po dlouhých 15 letech. Musel jsem si zopakovat látku základní školy, na kterou středoškolské učivo navazovalo. Otázky samozřejmě vyvolával generační rozdíl mezi mnou a ostatními spolužáky, když k tomu připočtu ještě můj handicap (nejsem schopen písemného projevu rukou), který studium výrazně ztěžoval, je nasnadě, že prvních několik měsíců na střední škole bylo zvláště náročných a několikrát jsem si pohrával s myšlenkou, že to nezvládnu a studium vzdám. Po překonání těchto potíží jsem studoval naprosto standardním způsobem, studium však bylo přizpůsobeno mému handicapu. Jednalo se zejména o přizpůsobení systému písemných zkoušek, objem látky byl stejný jako u ostatních studentů. Se spolužáky jsem nejen dobře vycházel, ale s některými z nich jsem navázal přátelství, které trvá dodnes. I přes všechny obtíže patří studium na střední a následně pak na vysoké škole k nejkrásnějším obdobím mého života. Při studiu na vysoké škole mi hodně pomáhalo středisko pro podporu studentů se speciálními potřebami, které při ČVUT fungovalo.

V současné době pracuji v Praze jako IT analytik, bohužel zatím tuto práci nemám na trvalý pracovní poměr, proto se snažím tento stav změnit. S ohledem na svůj handicap žiju běžným životem, snažím se, aby dopady handicapu byly co nejmenší.

Situací, kdy potřebuji pomoc okolí,je ale stále hodně, nejčastěji jsou to úkony, spojené s jemnou motorikou či s vařením. Mám velký problém s manipulací s otevřenými tekutinami, takže například hrníček, plný vody, z bodu „A“ do bodu „B“ nepřenesu. Další problém je, že si nezapnu knoflíky, proto téměř nenosím košile a když je třeba, abych si košili vzal, musím mít v okolí někoho, kdo mi ji pomůže zapnout. Často slýchám, že handicapovaní si o pomoc nechtějí říkat či ji dokonce odmítají, to není můj případ. Pokud cítím, že pomoc potřebuji, tak si o ni požádám, určitě ji neodmítám. Myslím si, že pokud handicapovaní usilují o integraci do společnosti, neměli by se proti ní vymezovat například odmítáním pomoci.

Mám řadu koníčků, kterým se snažím věnovat. Největší z nich je rocková muzika, dále historie a letectví. Snažím se také spolupracovat s různými organizacemi, které se zabývají podporou tělesně postižených, jmenovat bych mohl Konto bariéry nebo NFOZP, což jsou sdružení, které handicapovaným pomáhají s uplatněním na trhu práce.

Mými nejbližšími je moje rodina, ve které mám velkou pomoc a podporu. Také mám několik blízkých přátel, na které se mohu obracet v případě potřeby. Dost často s těmito přáteli trávím volný čas, ať už je to při kulturních akcích, výletech či jen při posezení u piva. Životní partnerku jsem zatím ještě nepotkal.

Pokud nechci svůj život probrečet, musím se vyrovnat s tím, co přichází. Ještě donedávna jsem si kladl otázku, proč právě já jsem nedostal šanci žít život jako ostatní zdraví lidé a obecně, proč všichni nedostanou při narození stejnou šanci. Nikdy jsem nenalezl uspokojivou odpověď. Smířil jsem se tedy s tím, že jsem po DMO a snažím se žít naplno a života si i přes svůj handicap užívat. Možná mě vystihuje druhá část otázky – tedy, že jsem díky svému handicapu měl „zvláštní“ příležitost se vyrovnat s mnoha překážkami, které jsem musel překonat a uvědomit si tím hodnoty, které většina populace bere jako samozřejmost.

Luboš Hnát

Lubomír Hnát